Rangherka (Rangheri House) (
visit link) , also called Vršovický zámecek (CZ: Vršovice Castle) is a former silk factory, today Neo-Renaissance representative building from the 19th century, which stands in Vršovice in Prague 10, Czech Republic. Named according to its first owner Giuseppe Rangheri.
The author of this painting is Karel Stolar. Karel Stolar is the book illustrator who is dedicated to creating drawings sights. You can find this painting in book 'Pražské domy vyprávejí - II.'
This book is one of a twelve-part series of books describing structural changes and the development of cultural-historical monuments of Prague (houses, villas and palaces, library, banks, school, museum, hospital, farm, etc.).
=========================================================
K osvetlení vzniku této budovy se musíme vrátit až na samý pocátek druhé poloviny osmnáctého století, a to do Itálie, kde se v tu dobu v Gore u jezera Lago di Como v Lombardii narodil budoucí horlivý pestitel moruší, Josef Rangheri.
Pozdeji se tento pán, jak uvádí ve své knize Pameti obce Vršovické z roku 1902 dodnes neprekonaný znalec vršovické historie Bedrich Šplíchal, usadil okolo roku 1776 jako obchodník v Praze. Byl to také on, kdo se zasloužil o renesanci pražského hedvábnictví, a to predevším tím, že nechal obnovit zdecimovanou výsadbu stromu moruší v hradebních príkopech, zejména v blízkosti nekdejší Konské brány a na dalších pozemcích v místech dnešních Vinohrad.
Po jeho smrti se stal pokracovatelem techto snah jeho syn Jindrich Rangheri. Ten také zakoupil se souhlasem vršovické obce velký pozemek nad kostelem svátého Mikuláše ve Vršovicích, spolu se zde stojící usedlostí. To se stalo v roce 1842 a v príštích letech tady Jindrich Rangheri nechal vystavet dvoupatrovou budovu se sínemi urcenými pro pestování bource morušového. V její tesné blízkosti stála ješte jedna, méne honosná. Za tímto objektem byl zároven v severní cásti pozemku zrízen i morušový sad. Nová budova, která se nazývala po svém majiteli Rangherka, tehdy mela dve pomerne nízké hranolové veže, a to na své západní strane.
Težko dnes ríci, jak dalece bylo pro Jindricha Rangheriho podnikání v tomto smyslu úspešné, mužeme se však oduvodnene domnívat, že se z neho žádný zbohatlík nestal. Nevíme ani, jestli znal jedno ze starých indických prísloví, které ríká, že jenom trpelivost mení morušový list v hedvábí.
Když Jindrich Rangheri zemrel, bylo k datu 26. listopadu 1857 v príslušných úredních knihách zaneseno, že budova Rangherky i se sousedními pozemky, na kterých v té dobe byly ješte morušové sady, pripadla stejným dílem šesti dedicum. Byli jimi: Jindrich, Josefa, Julie, Jindriška a Antonie Rangheri a Augusta Sartori, rozená Rangheri. Nikdo z nich se však nemínil hedvábnictvím v budoucnosti zabývat a tak stihli ješte téhož roku prodat Rangherku Vincencovi Schnitzrovi.
Rangherka poté vystrídala nekolik majitelu, aby se trhovou smlouvou ze dne 25. srpna 1882 stala majetkem vršovické obce. V tu dobu byl také vykácen morušový sad a založeny dnešní Heroldovy sady, pojmenované po dlouholetém starostovi a zvelebiteli Vršovic, místním rodákovi JUDr. Josefu Heroldovi. Hned v roce 1885 se zde konala velká slavnost u príležitosti povýšení Vršovic na mestys. V té souvislosti byl v sadech osazen pískovcový jehlanec, který Meštanská beseda dala zhotovit u firmy bratrí Duchácku. Na severní strane památníku, který zde stojí i dnes, je reliéfní znak mestyse Vršovic a po stranách údaje oznamující kdo byl tehdy starostou, porizova- telem a pri jaké príležitosti byl památník zrízen.
Vlastní budova Rangherky pak zpocátku sloužila jako dívcí škola a byly zde rovnež pronajímány místnosti k letním pobytum Pražanu, nebot Vršovice si tehdy ješte v mnohých ohledech zachovaly svuj vesnický ráz. V letech 1899-1900 prodelala Rangherka velkou stavební rekonstrukci. Pri ní byly obe celní budovy spojeny v jeden celek. Puvodní veže na západní strane byly sneseny a naopak zrízena uprostred hlavního prucelí nová šestiboká vež s ochozem cástecne krytým kovovou mríží. Vrchol veže tvorí altán s uzavrenými okny a rovnež šestiboká helmice s mohutnným hrotem a makovicí. Celý objekt získal jednotnou novorenesancní fasádu. Na svažitém prostoru pred hlavním prucelím byla také provedena parková úprava.
V prubehu casu plnila budova Rangherky ruzné funkce - školní, administrativní, dokonce byla svého casu i vršovickou radnicí, krátce zde také sídlil farní úrad. Jednu z dalších aktivit, které se konaly v jejích zdech, pripomene doslovná citace clánku z Práva lidu ze dne 11. dubna 1929. „Protialkoholní poradna ve Vršovicích, zrízená v rámci Vzorové práce soc. zdrav. XIII. okresu Velké Prahy, nabízí pomoc a radu všem osobám ohroženým jedem alkoholu i tem, kdož jím onemocneli a jejich rodinám. Obratte se na ni vcas, ne teprve tehdy, když dojde k težkým následkum, výtržnostem a rozvratu rodinného života, cím dríve se dostavíte, tím lépe pro vás. Poradna jest otevrena každou sobotu bezplatne od 14-16 hod. ve vršovické radnici v místnostech Masarykovy ligy. Spolupracovníci vítáni.“
Neméne zajímavou zprávu, tentokrát ve vztahu k verejným sadum za Rangherkou, tam kde byl dríve morušový sad, prinesl Vecerník Práva lidu 7. cervna 1921. „Vzácný kvet. Správa mestských sadu vršovických nám oznamuje, že v tamních mestských sadech vykvetla Mussa enseta, totiž banán. Je to prípad velmi vzácný a u nás v Praze zejména, a proto nan upozornujeme.“
Za minulého komunistického režimu byly Heroldovy sady nesmyslne prejmenovány na sady Nadeždy Konstantinovny Krupské, životní to družky Vladimíra Iljice Lenina. Tato osoba prý údajne ve Vršovicích nedaleko techto sadu bydlela. Po roce 1989 byla z tohoto domu nejprve odstranena príslušná mramorová pametní deska a následne hned v první vlne prejmenovávání pražských verejných prostranství byl vrácen temto vršovickým sadum zpet jejich puvodní historický název.
Heroldovy sady a s nimi i obcané Vršovic dnes cekají, až bude soustredeno dostatek financních prostredku a bude možno zahájit jejich rozsáhlou regeneraci. Projekty v tomto smyslu jsou již pripraveny a kompetentními orgány schváleny.
Samotná budova Rangherky je dnes ve velmi dobrém stavebním stavu a to je možno ríci i o interiérech.